Zdravím všechny čtenáře u dnešního článku. Konečně vyšel Rise of the Tomb Raider na Playstation 4, a já, jako zarytý fanoušek, který prostě musí mít všechny edice a nestačí mu season pass na PC, jsem si tu krásnou Artbook edici musela pořídit! :D Upozorňuji, že článek může obsahovat spoilery, takže pokud jste ještě BT nehráli, nedoporučuji číst dál.
Jak napovídá název článku, dnes vám popíšu své dojmy z hraní nového DLC Blood Ties, které vyšlo 11. října. Pro ty kteří nebudou vědět - DLC je součástí Season Passu a výroční edice ROTTR na PS4. Hned na začátek musím zmínit, že jsem tento dodatek hrála jak na PC, tak na PS4. Co se týče grafiky a optimalizace celkově, tak v mém připadě vypadá hra lépe na počítači než na konzoli a tudíž jsem si hru víc užila na počítači. Ale zpět k tématu. :)
Na Blood Ties jsem se těšila ne až tak kvůli příběhu, ale především kvůli Croft Manoru. Vždy si užívám hraní v Lařiném sídle ve starších dílech, kde můžu prozkoumávat jeho různá tajemství a pokaždé se do něj ráda vracím. Sídla z prvních dílů mají naprosto kouzelnou atmosféru, zatímco ta novější (Legend - Anniversary) zase krásné architektonické a grafické zpracování a naprosto úžasný soundrack v pozadí. Toto vše bohužel o nové verzi nemůžu vůbec říct. Graficky vypadá samozřejmě naprosto úchvatně, ale jinak nemá s těmi starými nic společného. Na druhou stranu mi to přišlo zase jako příjemná změna. Dalším mínusem je to, že sídlo je oproti těm starším verzím o dost menší, tudíž i prostor k prozkoumávání je velmi omezený. Po dohrání příběhu v CM jsem měla za to, že se alespoň malinko otevře, a hráči tak budou mít možnost nahlédnout i do jiných pokojů, jako třeba do Lařiné ložnice, hudebního salónku nebo kuchyně. Moje očekávání se bohužel nenaplnilo, ale o to víc jsem ocelila malé narážky na starší díly, jako třeba Winstonovy dopisy, hudbu v knihovně (přiznám se že mi tekly slzy, taková malá nonstalgická chvilka :)) nebo odkaz na chrám Xian.
Na Blood Ties jsem se těšila ne až tak kvůli příběhu, ale především kvůli Croft Manoru. Vždy si užívám hraní v Lařiném sídle ve starších dílech, kde můžu prozkoumávat jeho různá tajemství a pokaždé se do něj ráda vracím. Sídla z prvních dílů mají naprosto kouzelnou atmosféru, zatímco ta novější (Legend - Anniversary) zase krásné architektonické a grafické zpracování a naprosto úžasný soundrack v pozadí. Toto vše bohužel o nové verzi nemůžu vůbec říct. Graficky vypadá samozřejmě naprosto úchvatně, ale jinak nemá s těmi starými nic společného. Na druhou stranu mi to přišlo zase jako příjemná změna. Dalším mínusem je to, že sídlo je oproti těm starším verzím o dost menší, tudíž i prostor k prozkoumávání je velmi omezený. Po dohrání příběhu v CM jsem měla za to, že se alespoň malinko otevře, a hráči tak budou mít možnost nahlédnout i do jiných pokojů, jako třeba do Lařiné ložnice, hudebního salónku nebo kuchyně. Moje očekávání se bohužel nenaplnilo, ale o to víc jsem ocelila malé narážky na starší díly, jako třeba Winstonovy dopisy, hudbu v knihovně (přiznám se že mi tekly slzy, taková malá nonstalgická chvilka :)) nebo odkaz na chrám Xian.
Po příběhové stránce je to jedno velké vzpomínání. Všude spousta fotek, dopisů a nahrávek Lařiného otce. Osobně bych ten příběh vymyslela trošku jinak, protože pokud si nebudete všechno číst, nedozvíte se prakticky nic a tudíž se v příběhu nikam neposunete. Já toho měla dost z hlavní hry, a skutečnost, že mě to (někdy až nudné) čtení čeká znova moc nepotěšila. Ale nakonec se to dalo překousnout, přečetla jsem opravdu vše, tím pádem se mi hratelnost protáhla až na tři hodinky.
I přes malé nedostatky se mi toto DLC moc líbilo. Myslím, že je to krásný dárek ke 20. výročí, plný nonstalgických momentů, u kterých zavzpomínají jak 'novější' hráči, tak i staří veteráni série. :)