Hlavně ve znamení přizpůsobitelné obtížnosti se nese poslední Lařino dobrodružství, což zřejmě ocení hlavně ti, kterým dřívější eskapády způsobovaly menší, či větší potíže, nejen s opakováním dokolečka nepovedených skoků. Nicméně nastavení např. velikosti zdraví hlavní hrdinky i nepřátel + klasická volba stupně obtížnosti je možné měnit zcela libovolně kdykoli při hře, což je velmi dobrý úmysl.

Stejně jako možnost nápovědy co dělat ve dvou krocích, takže je vidět, že nový Tomb Raider je cílen na hodně širokou hráčskou základnu, resp. i na méně dovedné hráče. Proti tomu nic, když si každý nastaví vše podle libosti a nic mu není vnucováno. S tím souvisí i další drobná novinka v podobě příručního sonaru, který oskenuje povrch nejbližšího okolí. Ovšem tuto pomůcku vídím spíše zbytečnou, ani jednou jsem ji nepoužil.

Jinak je ale poslední Tomb prakticky podobného ražení co předchůdce, možná kromě ještě krapet vylepšených a plynulejších pohybů divy v hlavní roli, která se nyní naprosto přesně a rychle ovládá, ba navíc sama dokáže vyrovnat méně povedené skoky, nebo držení rovnováhy, takže umírání je oproti minulým dílům mnohem méně časté. To se spíš budete jako já vztekat nad těžce nepovedenou prací kamery, která si často dělá co chce a její nasměrování do správného směru je pak doslova nadlidský úkol.

Ze stejně špatného pytle vypadali také lidští nepřátelé, kteří jsou opravdu velice tupí, útočí jen sporadicky, neznají krytí a vůbec se chovají spíše jako roboti, než skuteční protivníci. Takovéto pasáže považuji za nejméně povedenou část hry, ovšem je jich jen malý počet. Ostatní mnohem častější souboje se zvířenou a dokonce nemrtvými jsou již klasického střihu, takže bez výhrad. I když se od minula změnilo kromě přizpůsobení obtížnosti jen velice málo, velkým lákadlem je z mého pohledu skvělý design většiny úrovní, stejně jako vynikající optimalizace celé hry a úžasná grafika plná detailů a života.

Na mé sestavě jsem hrál naprosto plynule v 8xQAA, plných detailech a v 1680×1050, což jsou hodnoty, které si běžně dovolit nemůžu. Přitom zejména prostředí úrovní v Thajsku plné barev a starobylých paláců s nádherným mořem je naprosto znamenité. Na můj vkus jsou Tomb Raidery tak trošku stereotypní a neustálé hopsání v poloprázdných exteriérech mě nikdy moc dlouho nebavilo, ale když jsem si Underworld rozumně dávkoval, tak jsem u něj vydržel celkem v pohodě i delší dobu.

A je to i díky tomu, že na rozdíl od předchozího titulu Anniversary je zde méně těch šílených prolézaček, kdy hodinu lezete na dvacetkrát tam a hodinu zase zpátky, stále po stejných částech. Nyní je průchod celým světem hry mnohem přímočařejší a jistější, což hardcore vykradače hrobek asi nepotěší, ale já jsem to kvitoval s povděkem. Suma sumárum je poslední Lara jisto jistě jedním z nejvíce povedených dílů celé série.

Zdroj: GamesBlog.cz