Datum vydání: 2006 (v ČR 7.5. 2006)

Žánr: Akční

Konzole: PC, PS2, PSP, XBox

Výrobce: Crystal Dynamics

Distributor: Eidos Interactive

Multiplayer: ne

Ať si říká kdo chce co chce, série Tomb Raider v žádném případě nedefinovala žánr third-person Akce. To, že jej proslavila, je neoddiskutovatelný fakt, ale pamětníci moc dobře vědí, že prsatou herní verzi Indiana Jonese předběhla ve své době geniální, revoluční a často přehlížená pecka Fade to Black. Díky svému zpracování, rozmanitým herním lokacím, plošinovkovým prvkům i kombinaci akce a zapeklitých hlavolamů se ovšem série Tomb Raider stala opravdovou legendou. A tak jsme se neustále dočkávali dalších a dalších pokračování, až jsme se dočkali herní verze přísloví "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". Poslední díl s podtitulem Angel of Darkness se stal definitivním debaklem a se slečnou Croft to šlo strmě z kopce. Chyb posledního dílu si však byl vědom i vydavatel Eidos, a tak nahradil dlouholeté tvůrce série Core Design neméně zkušeným týmem Crytal Dynamics.

 A jak to sličné dobrodružce pomohlo? Tak první čeho si na Lara Croft Tomb Raider: Legend (dále jen Legend) všimnete, je diametrálně odlišný design úrovní. Levely jsou (především oproti původní pentalogii) daleko lineárnější, vždy s jasně vyznačenou cestou. Nikdy se vám tedy nestane, že byste zabloudili. A nezáleží přitom, jestli se právě pohybujete v zasněženém prostředí hornatého Kazachstánu, či po střechách

japonské metropole Tokia, vždy přesně víte kudy a kam se vydat. Veteráni TR série sice budou dosti pravděpodobně tímto faktem do jisté míry znechuceni, ale díky nápaditému ztvárnění jednotlivých levelů snad i větší než velkou porci linearity tvůrcům prominou. Oproti předchozím dílům je však prostředí daleko více interaktivní.

Často se vám například stane, že na první pohled bezpečně vypadající římsa se již při letmém dotyku s horními končetinami sličné archeoložky zřítí do nebezpečných hlubin. Takovýchto nemilých překvapení vás při hraní Legend čeká daleko více. Při soubojích s nepřáteli budete například schopni využít i jednorázovou interakci s nejbližším okolím ve svůj prospěch a k rychlé eliminaci dotírajících  nepřátel. Pohybuje se například duo nebezpečně vypadajících členů mafie pod masivní LCD obrazovkou? V tom případě není nic jednoduššího, než několika výstřely sestřelit obrazovku přímo na hlavy obou protivníků.

Legend se nese v daleko akčnějším duchu, než všechny předešlé díly. Bohužel však akční část hry nepůsobí s adventurním zbytkem příliš kompaktně. Obvyklý kontakt s bandou nepřátel vypadá takto: po přešplhání hornatého úpatí, přeskákání obrovské propasti pomocí nepříliš stabilně vypadajících lián, se dostanete na palouček plný po zuby ozbrojených gangsterů. Celá lokace je neprodyšně uzavřená a jediný klíč k následovanému postupu je přímá likvidace všech přítomných nepřátel. Chápete? Po celou hru jsem nenarazil na jediného osamoceného žoldáka, vždy potkáte početné skupiny nepřátel a v devadesáti procentech jste přímo nuceni k jejich přímé likvidaci. Žádná jiná možnost obvykle neexistuje. Tvůrci do hry implementovali i dnes tolik populární bullet-time. Jeho význam je však prakticky nulový i díky tomu, že se dá zpomalení času použít jen při určitých kombech, ne příliš často  používaných. Účinnost také není bůhvíjak závratná, jen nepřátelé, vybavení neprůstřelnými štíty, se vám díky zpomalenému přeskakování budou likvidovat o něco málo pohodlněji.

Schopnosti Lary Croft se oproti minulému zjevení dočkaly menší revize. Zachycování se říms, přeskakování různorodých překážek i další schopnosti, známé z předešlých dílů série TR, jsou v Legend zpět. Nově je Lara vybavena jakýmsi kotvícím jojem, díky kterému je schopná přitahovat jinak nedostupné či vzdálené objekty, nebo sama sebe zhoupnout přes propast čii jinou nepřekročitelnou překážku. Šikovné.

Vášeň miss Croft pro motorová vozidla, zastupuje v Legend zábavná jízda na motorce značky Ducati (také máte ve hrách rádi  skrytou reklamu?). Tato závodní minihra vás sice zabaví na delší dobu, než byste sami čekali, ale jistá zklamání z jejího zpracování popřít nemůžu. Ať se proháníte po vyschlé poušti či zasněžených tundrách, tak se v žádném případě nejedná o regulérní tratě. Pouze o nepříliš rozlehlé koridory, které vás neustále nutí hnát se dál a dál.

Příběh se nese spíše v duchu filmových zpracování příběhů Lary Croft, než jako nástupce kultovní herní série. Hrabství atraktivní archeoložky bylo též upraveno podle filmové verze Simona Westa, včetně jeho osazenstva. Nakolik stravitelné to bude pro zaryté fanoušky letité herní série, nedokáži odhadnout. Video-sekvence jsou však naštěstí většinou zábavné a posouvají příběh mílovými kroky kupředu. Dokonce obsahují interaktivní vložku v podobě nutnosti namačkání posloupné tlačítkové kombinace ve stylu Resident Evil 4.

Co se týče herního prostředí, neodpustím si poznámku na nepoměr interiérů a exteriérů. Zatímco otevřený prostor je v Legend spíše vzácností, uzavřených lokací si užijete až až. K Legend by se hodilo napsat i jednoduchou rovnici : každá druhá místnost = nová hádanka. Naštěstí nejsou hlavolamy natolik obtížné jako v předešlých dílech a obvykle je to nejlehčí řešení také tím správným. Výjimky by se sice našly, ale rozhodně ne v hojnějším počtu. K rychlému vyřešení všech hádanek dosti (a možná i příliš) napomáhá sekundární funkce dalekohledu, díky které hned zjistíte, zda je ten či onen herní předmět možné využít k postupu nebo se jedná o nějaký mechanismus a podobně. Herní stránka, byť obsahuje výše jmenované chyby a nesrovnalosti, je ale hnacím motorem celého Legend. Hratelnost je téměř pořád na špičkové úrovni, čemuž napomáhá i absence jakéhokoli většího počtu hluchých míst.

Zbývá tedy technická stránka. V souvislosti s verzí pro Xbox 360 vás nejvíce bude jistě zajímat vizuální podoba Legend. V tomto ohledu jsem rozhodně zklamán nebyl. Oproti verzi pro původní Xbox a PS2 obsahuje X360 verze daleko více detailů, plynulejší animaci a lepší viditelnost. Při bližším prozkoumání textur jsem opravdu vysloveně zíral, kolik detailů taková obyčejná zeď může skrývat. Z grafického hlediska jde tedy o více, než jen o konverzi na výkonnější systém. Navíc v sobě Legend skrývá opravdu  nevídaný počet grafických detailů. Například stoupající dým z nažhavených zbraní vypadá opravdu efektně. Pokud budete prolézat s populární archeoložkou zaprášené katakomby, tak si při bližším prozkoumání její tváře všimnete i viditelných šmouh. Naopak, vrhnete-li slečnu Croft do libovolné vodní plochy, budete za svoji "snahu" odměněni pohledem na stékající kapky do výstřihu půvabné dobrodružky. Postava Lary Croft je v tomto ohledu natolik detailní, že vidíte dokonce i jednotlivé póry na pokožce - velmi působivé. Připočtěte k tomu ještě větší počet odlesků, vodu vytvořenou pomocí pixel shadingu 3.0 a dostanete jasnou odpověď na otázku, jak se nám Legend líbí.

Co se technické stránky týče, tak největší problém, týkající se tohoto tématu, se v souvislosti se sérií Tomb Raider vždy skloňoval jako pojem bugy. Byť to tak na první pohled nevypadá, tak tohoto problému není ušetřen ani Legend. Špatná detekce kolizí a následné zasekávání o textury je problém, na který jsme si v sérii Tomb Raider v podstatě i přes jeho nepříjemnost zvykli. To, že se v Legend objevuje v hojnější míře, než bych v podání Crystal Dynamics čekal, je nakonec taky ještě fakt, který se ve finále dá překousnout. To, že Legend obsahuje bugy, které znemožňují dohrání hry z vámi uložené pozice, je však pro mě naprosto fatální a nepřípustné. V pátém a šestém levelu se tyto bugy vyskytují v hojnější míře než je zdrávo a restartování úrovně je přitom tím nejméně radikálním prostředkem k dočasnému vyřešení problému. Osobně se mi při souboji s vodním bossem v levelu King Arthur's Tomb stalo, že znehybněly klece, které slouží k likvidaci obřího protivníka a postup hrou tak nebyl možný. Restart levelu navíc nepomohl a já jsem pak musel hrát celou, opakuji CELOU hru znovu od začátku. Poté se sice tento problém  neopakoval, ale zajisté nemusím zdlouhavě popisovat, jaké reakce ve mě tento bug vyvolal. V tomto směru jsou PC hráči díky přítomnosti opravných patchů oproti konzolistům neuvěřitelně zvýhodněni. Osobně doufám, že se pomocí služby Xbox Live bude v budoucnu moci na Legend též opravný patch stáhnout. V současné době tomu tak však není. Z počátku jsem se rozhodoval, zda ohodnotím Legend 80 či dokonce 85%. Po kontaktu se zmiňovaným bugem však moje sympatie ke hře oprávněně ochladly a výsledné hodnocení je vzhledem ke zohlednění přítomnosti bugů naprosto nejvyšší možné. Legend je o mnoho povedenější než jeho přímý předchůdce a nebýt naprosto fatálních chyb (které zásadním způsobem ztěžují dohrání hry), jednalo by se o jeden z největších comebacků herní scény.

Další názor - Ondřej Zach
Tomb Raider: Angel of Darkness znamenal odklon od zažitého schématu a přinesl mnoho prvků z adventure her. Hra budovala atmosféru zejména na filmovém pojetí příběhu s četnými in-game záběry, to vše na úkor herní volnosti. Zhruba v polovině hry nastal zlom, kdy rafinovanost hádanek dokázala příjemně překvapit. Koncept zkrátka nebyl špatný, nicméně na neúspěchu a výsledném zklamání hráčů se nakonec podepsalo nepovedené ovládání, nedořešená interakce s předměty a nedostatečné testování. Tím se (a možná že bohužel) zavřeli dveře k jakémukoliv experimentování a tak se nový díl vrátil do starých kolejí. Máme tu před sebou hru s četným skákáním, ručkováním, ale i střílením a samozřejmě hádankami. Délka hry sice nemusí potěšit, hru více hráčů asi nikdo neočekával, každopádně pokud jde o zábavu, u hraní jsem se rozhodně nenudil. Z mého pohledu je Legend vydařeným titulem.