Mé dojmy z hraní: Rise of the Tomb Raider (1. část)

by - května 03, 2016


Konečně jsem se dokopala k tomu napsat trochu obsáhlejší článek, než je u mě zvykem. Dnes bych vám chtěla popsat mé dojmy z hraní (zatím) posledního dílu Tomb Raider. Už jsem sice jeden svůj názor na hru napsala, jednalo se ale o názor k nejnovějšímu traileru (odkaz), a zmiňuji ho zde proto, protože z něj budu vycházet. Pohodlně se usaďte a já si jdu vylévat srdíčko. Předem chci upozornit, že se nejedná o žádnou recenzi a článek může obsahovat spoilery.

Možná vás to nepřekvapí, možná překvapí, ale nový díl jsem si naprosto zamilovala. Ano, já vím, není to to co bývalo, ale svým způsobem už tenhle díl ty staré začíná připomínat. Jelikož se snažím vždy z Tomb Raiderů vytáhnout maximum, pořídila jsem si sběratelskou edici (později tu bude i foto sbírky) se Season Passem, tudíž můžete čekat i můj názor na DLC Baba Yaga, Cold Darkness Awakened a neposlední řadě Endurance mód.

Co mě na první pohled naprosto uchvátilo je grafické zpracování jak Lary, tak i hry samotné. Mimika v obličeji všech postav je tak uvěřitelná a nádherně zpracovaná, že jsem na pár okamžiků uvěřila, že se koukám na nějaké herce a né na počítačem vytvořené postavy. Obzvlášť Lara vypadá nádherně, ikdyž musím přiznat, že v určitých momentech a videích vypadá spíš jako Camilla. Veliké mínus. Né že bych Camillu neměla nijak ráda, ale přeci jenom by se Lara měla začínat podobat těm klasickým, nebo případně i těm z trilogie LAU, nemyslíte? Dynamika prostředí je až mrazivá, zvlášť když hrajete PC verzi na ty nejvyšší detaily. No musím říct, že počítač trochu protestoval a dusil se ale nakonec to zvládl (protože tahle hra má až přehnaně vysoké HW nároky). Co mě potěšilo je různorodost a velikost prostředí ve kterém můžeme hrát a i fakt, že se po svých můžu vrátit do libovolné lokace bez toho, aniž bych pořád musela využívat rychlé cestování. Tudíž že cesta zpět není nikterak blokovaná. Oproti předchozímu dílu se v tomto vývojáři opravdu vyšvihli. Obrovské prostředí k prozkoumávání, jako je Geothermal Valley nebo Soviet Installation, se mi opravdu líbí a strávila jsem hodiny prozkoumáváním každého kousku, abych našla všechny dokumenty, relikvie, dokončila všechny výzvy a vykradla všechny hrobky.

A u hrobek ještě chvíli zůstanu. Co vývojáři slíbili, to dodrželi. Hrobek je zde opravdu víc a jsou nádherně graficky zpracované. Všechny se mi líbily, ale ty hádanky v nich... Na můj vkus jsou až příliš jednoduché, uvítala bych spíš hádanky, nad kterými si musím lámat hlavu půl dne než na ně přijdu a né hádanky, které mám za 10 minut vyřešené. Zaslouží si ale veliké plus za zpracování a velikost a taky za fakt, že můžu využít rychlé cestování ze základního tábora v hrobce, a tudíž nemusím jít po svých až k východu. Další věc, co se mi líbí, a s čím se setkáme hned v úvodním flashbacku do Sýrie je jedna z nových dovedností - učení se cizím jazykům. Samozřejmě že se je můžeme učit i mimo, já to s těmi hrobkami mám ale spojené. Mrzí mě že jsou jen tři, uvítala bych jich klidně víc a jěště bych tu výuku nějak rozvinula. Občas jsem si říkala, proč se je sakra Lara musí učit znova, když už nějaké cizí jazyky ovládá? Hmm.. pak mi doslo že je ještě mladá, nezkušená a nemá nic zasebou. :D

Tak, víc toho bohužel dnes nestihnu napsat. Článek bych tak jako tak musela rozdělit, a jak na to koukám, do jednoho bych to všechno stejně asi nenacpala. :D Budu ráda když mi dáte vědět, jak se hra líbí a hraje vám, případně co byste jí vytkli?

You May Also Like

0 comments